Ranní Mysore

Ohlášený ranní Mysore vyvolal řadu reakcí. Mimo jiné jsem obdržel takovýhle email: „Rád bych ujistil. Mysore znamená, že žádný krotitel nepředvádí a nevelí cviky a tempo, ale každý si v hrobovém tichu funí sám a svým tempem, a guru obchází a láme žákům kosti a klouby individuálně podle toho, na koho má pifku, jo?“
Sám bych to neřekl lépe. Jen bych přecijenom pár věcí upřesnil. Jóga je o TOM, že si každý hledá svojí cestu a každý jí máme jinou. Každý jsme originál, ne? Spíš bych doporučil nefunět, ale normálně dýchat a nechat se vést (i vézt) svým dechem. Ticho je největší dar, který učitel může svým žákům dát. Konfrontace s ním ovšem může být ze začátku obtížná, ale od toho máme dech, abychom měli co poslouchat;-).
Ráno nemám na nikoho pifku, jen tichý obdiv, protože už téměř přesně tři roky vím, že ráno vstát a někam dorazit není taky samozřejmé, jak jsem si dřív naivně myslel.
A na závěr: nejsem guru a nikomu kosti klouby nelámu. Ač jsem absolvoval indický výcvik v provádění lecjakých adjustemntů a lehání na lidi, si pořád myslím, že cvičit by měl každý sám a není to o tom, kam až jsme schopni v pozici jít. Pomáhám jemně, častokrát spíš radou. Jak psala Simona Horčičkováspíš o hodinářskou práci. Fakt nejsem dřevorubec.
Malá poznámka k té fotce – ta holčina už tam takhle byla, já šel jen okolo;-).
Kdo chcete na vlastní kůži zjistit, jak to s tím Mysore vlastně je, tak doražte ve středu (28.11.., 5. 12. a 12.12.) na sedmou do Jemného Světa, Chopinova 10.

Registrace a další info na: ohni.ohen@gmail.com

Publikováno v Blog